Poustevna  21. století

Představte si, že se procházíte lesy na pomezí Jihočeského a Středočeského kraje, věnujete se sběru lesních plodin a zhluboka dýcháte, kdyžtu najednou narazíte na neznámý objekt na mýtině. Nevíte, co si o něm máte
myslet a tak pokračujete svou cestou lemovanou borůvčím a vizí osvěžujícího
piva do nedaleké hospůdky. Po příchodu usedáte znaveni letním sluncem a v přítmí
lokálu si vychutnáváte první doušky, stranou od místních, kteří sledují
fotbalový zápas v televizi. Osmělíte se a opatrně, tak aby to ostatní hosté
neslyšeli, se zeptáte bodré výčepní, jestli netuší, k čemu slouží „budka“,
na kterou jste v lese narazili. „To má ten Pražák, co se tu narodil, jezdí
si tam léčit nervy z práce. „Ale já se mu divím, prý to
navrhli architekti, ale vypadá to, jako když se sousedovi rozjel kurník. No, ať
si každý dělá, co chce, já bych do toho nevlezla,“ odvětí a s pohledem upřeným
do pěny dotočí pivo.

Uhlík architekti (Petr Uhlík, Jan Šorm a Přemysl Jurák ) mluví o
uzavřeném černém objektu z opáleného dřeva se zvednutou zádí s jednolitým
vnitřním prostorem jako o útulně – cestě z města. Nám spíš díky dostatečným
podmínkám pro meditaci připomíná poustevnu. Velkolepá prosklená plocha vstupní
části nabízí dokonalý pohled do zeleně, zatímco zbytek délky prostoru se
stupňovitě zvedá k otvoru směrem do korun stromů zakončen plochou na ležení. „Poustevník“
se tak v klidu může oddávat kontemplaci – přímému patření na věci a užívat si prostor
svobodných myšlenek.

Věříme, že každý z nás má své místo, kde je
jenom sám se sebou a svými myšlenkami. A je v podstatě jedno, zda se jedná
o maringotku, fotokomoru, nebo pár minut ráno v koupelně.

Text: Jana Řeháková

Zdroj

Zdroj fotografií