Brutalismus nad jídelním stolem i mezi záhonky. Zachráněné panely z bouraného Prioru získaly nové majitele

BRNO – Velké stroje od nového roku den co den neúnavně ukusují z brněnského Prioru. Co z něj zůstalo? A co z něj mohlo být, kdyby…? Zlomek fragmentů stavby se podařilo zachránit a možná vás překvapí, jaké plány s ním mají obdivovatelé Prioru a nadšenci do brutalismu. Nejprve se společně s historičkou architektury zastavíme nad významem budovy a tím, co znamená její demolice, a ve druhé části článku vám přinášíme příběhy lidí, kteří si kus Prioru odnesli. 

Šárka Svobodová se ve své práci dlouhodobě věnuje architektuře druhé poloviny 20. století a společně s kolegy a kolegyněmi ze 4AM Fórum pro architekturu a média, pořádala poslední dva roky architektonické vycházky v Prioru a vyjadřovala se proti bourání této stavby. Jaký byl podle ní hlavní argument pro zachování budovy? Byla jím zejména architektonická hodnota? „Je těžké vyjádřit hodnotu toho domu jedním slovem, jedním pojmem. Domnívám se, že architektonická kvalita, ač je samozřejmě důležitá, zde není to nejdůležitější téma, je to jen jeden z mnoha argumentů pro zachování stavby. To téma celé je také environmentální, společenské, politické, ekonomické a ekologické. Což je velmi aktuální. Zrovna před pár dny byla spuštěna mezinárodní kampaň House Europe!, která apeluje na to, aby se nedemolovaly již stojící funkční objekty, ale aby se renovovaly a aby tomu byla adekvátně uzpůsobená legislativa,” vysvětluje Šárka Svobodová. 

Z tohoto pohledu se v případě Prioru jednalo o strukturu postavenou tak, že by bylo možné využít ji prakticky na cokoliv. „Přestavět ji, adaptovat, rozšířit, zkrátka jakýmkoli současným architektonickým vstupem přizpůsobit novému užívání. Namísto toho se bourá s tím, že recyklace materiálu je minimální, je to úplný střípek toho, co by se recyklovat dalo. Vezměte si, že již jednou bylo vynaloženo obrovské množství materiálu, nasazení i lidské práce, aby objekt vznikl, a 40 let poté se to celé zničí a znovu se vytvoří enormní prostředky, enormní zátěž pro životní prostředí, aby vzniklo něco v podstatě totožného, ale jinak. To mi přijde nepochopitelné,” zamýšlí se Svobodová. 

Co se týká architektonické hodnoty, jedná se o stavbu která vznikla v 80. letech minulého století v období brutalismu, což je mezinárodní styl - najdeme ho v té době na sever, jih, západ i východ od nás. Jak Šárka Svobodová zdůrazňuje, brutalistních staveb už v Brně příliš mnoho nezbývá: „Z tohoto období už v Brně nenajdete mnoho staveb, mám na mysli těch monumentálních a veřejných. Jedná se o dílo kolektivu autorů a autorek, které vypovídá mimo jiné i o tom, jak se k architektuře dalo v té době přistoupit, že bylo možné v blízkosti centra stavět velká architektonická gesta. Tehdy se stavělo způsobem, který lze označit za pravdivý, je jasně čitelné, jak je dům je konstruovaný a z čeho je stavěný. Beton se nezakrýval, neobkládal a naopak se ještě zdrsňoval, ta drsnost sama nesla estetickou hodnotu,” vysvětluje. 

Zároveň považuje za důležité zachovávat tuto historickou vrstvu v městě, aby zde zůstala architektonická stopa toho, jak se stavělo v době minulého režimu a co stavba symbolizovala. „To je zásadní. Číst historii skrz stavby a veřejné prostory města,” dodává. 

Poslední čtyři roky se funkce části budovy transformovala, od roku 2017 se již nevyužívala administrativní patra, také sklady už byly z velké většiny prázdné a začaly se zde odehrávat kulturní aktivity. Přesto se nepodařilo transformovat funkci budovy jako celku a v lednu letošního roku se začala bourat. 

Co se ze stavby zachovalo? Stavební firma GEMO nabízela veřejnosti sanitární vybavení, dveře, nábytek,  hasičské přístroje. Historičce Šárce Svobodové se podařilo přesvědčit stavbyvedoucího Vladimíra Grendela, že za záchranu stojí zejména betonové reliéfy od brněnského sochaře Miloslava Buřivala. A právě o ně byl nakonec největší zájem. „Dále se nám povedlo k dalšímu využití odvézt například typická hnědá skla elektro float, vyráběná specifickou technologií, kdy se sklo pokoví, ponoří se do cínové lázně, díky čemuž získá jakoby bronzový tón povrchu. V případě těchto skel se se zachránila pouze ta otevírací, dala se totiž vysadit,” říká. 

Dalšími typickými a zároveň snadno odnímatelnými prvky byl obklad přístavby z devadesátých let, tmavě červené desky z kaleného skla, malá část žlutého drátoskla ze schodiště a dokonce i písmena TESCO i laminátové lavičky z terasy. Bohužel nebylo možné zrecyklovat venkovní keramický obklad, o který byl také velký zájem, obklad byl totiž tak kvalitně přilepený, že šel dolů jen obtížně. V budově bývalého Prioru bylo také velké množství mramorové dlažby, travertinové obklady nebo kopilitová skla. 

Vrátíme-li se k významu budovy, je v neposlední řadě také nostalgický, mnoho lidí má budovu spojenou se vzpomínkami na nejrůznější etapy svého života. Šárka Svobodová vzpomíná, že při prohlídkách Prioru, které vedla pro Brněnský architektonický manuál, se pokaždé objevil někdo, kdo v budově kdysi pracoval. „Tím, že se jednalo o velký obchodní dům a současně poměrně monumentální veřejný prostor na trase mezi vlakovým a autobusovým nádražím, váže se k němu spousta lidských příběhů. I režisér, se kterým nyní chystáme o Prioru dokument, vzpomíná na rituál, kdy tam chodíval s babičkou pravidelně na pizzu. I proto do natáčení filmu šel,” říká s úsměvem historička architektury. 

Prodej betonových panelů proběh vloni v prosinci a desky se tak dostaly například do Ústí nad Labem, do Maďarska, samozřejmě do Prahy a dalších obcí a měst. Někteří z nových majitelů posílají Šárce Svobodové fotky s umístěním panelů. Nově panely zdobí zahrádky chat, ale i intreíry. Část panelů se ve spolupráci se stavbyvedoucím Grendelem prodala v charitativní akci a podařilo se z ní získat 150 000 Kč na dětský hospic Dům pro Julii. 

Je ještě šance panely získat? 4AM Fórum pro architekturu a média v průběhu března spustí na Donio sbírku, kde bude možné zakoupit artefakty z Prioru a nejen to. Kromě pěti panelů to budou například písmena TESCO, dále kopie unikátních archiválií, které historičky z 4AM našly. Těšit se můžete i na dvě sady dobových pohlednic. Výtěžek půjde na dokončení dokumentu o Prioru. 

S pomocí Šárky Svobodové vám přinášíme některé z příběhů pojící se s dalším životem panelů a dalších fragmentů z budovy bývalého Prioru. 

Designér Jan Škola: Využít panely jako celek

Podařilo se mi dostat k šesti panelům, z čehož jeden jsem koupil v rámci charitativní akce Dům pro Julii. Tento panel, ze všech nejzachovalejší, skončil v Uherském Hradišti u táty, který ho ode mě dostal jako dárek k narozeninám. Otec má v plánu vystavit si ho na zahradě, aktuálně je opřený o opěrnou betonovou zeď, kde už teď dotváří kontext, a podle mého názoru by tam už teď mohl zůstat nastálo. 

Dalších pět panelů, které ovšem jsou už v horším stavu, jsem si ponechal, jeden z nich je rovný, obdélníkový, ostatní lichoběžníkové, ty byly na budově umístěné podél schodiště. Ten nejméně poškozený bych rád opravil, zbylé čtyři mám v plánu umístit na chalupě na Valašsku. 

Je skvělé, že fragmenty tak významné budovy mohou žít dál, stanou se součástí zahrádek i interiérů jednotlivců, ovšem přijde mi škoda, že se nevyužily jako celek ve veřejném prostoru, což bych považoval za mnohem hodnotnější. Uvažoval jsem, že bych z nejvíce zachovalého panelu mohl udělat kopie, panely by tak opět vznikly ve větším množství a odkaz brněnského Prioru by žil dále. 

Zároveň jsem oslovil architekta Kamila Koláčka z oboru Prostorové tvorby na UTB ve Zlíně s tím, že by bylo zajímavé dát možnost studentům s panely pracovat, například jako téma pro jejich závěrečné práce. Také nás společně s Kamilem Koláčkem napadlo další využití. V budově fakulty multimediálních komunikací je prázdný vstupní prostor bez jakékoliv výtvarné výzdoby a v blízké době má projít redesignem. Možná není špatný nápad zakomponovat panely do zdi budovy a opět je tím dostat zpět do veřejného prostoru. 

Kurátorka Marcela Straková: Cestou z Benátek do Prahy

Kus Brna jako reliéf od brněnského sochaře Buřivala, skvělej dárek pro jiného sochaře a mého parťáka Jakuba Berdycha Karpelise. Dárek od holky, která je původem z Brna. Výdej betonových desek na parkovišti u bývalého Prioru padnul zrovna na den, kdy jsem měla cestu vlakem z Benátek přes Brno do Prahy. To nevymyslíš! 

Blízkost stavby Prioru v těsném sousedství nádraží jsem tak s ohledem na časové omezení „kdo dřív přijde, ten má desku“ ocenila až v tento den. Svítilo sluníčko a ve dvou se to nedalo unést. Do Prahy jsme pak vezli Buřivaly dva, ještě jednoho do Vršovic. Ten Jakubův  leží v jeho sochařském ateliéru v Ralsku a čeká na osazení, jaro to jistí...

Stavař Roman Sedláček: Mramorový sarkofág pro egyptskou sošku

Rád dávám druhý život věcem, o kterých si ostatní myslí, že jsou na vyhození. Snažil jsem se z Prioru zachránit, co jen šlo a co mi stavba dovolila. Nejde mi pouze o stránku nostalgickou ale také o uměleckou hodnotu a v neposlední řadě, protože jsem stavař, o stránku praktickou. 

Z budovy se mi povedlo získat nejen všechny druhy obkladu, například mramorovou podlahu z prvního patra nebo mramorové parapetní desky z oken v jižní věži druhého patra.  

Jako vzpomínku na tuto stavbu jsem se rozhodl použít velké množství originálních věcí z budovy k úpravě ještě nedokončené fasády na mém domě v retro stylu Prioru. 

Zachránil jsem i mnoho artefaktů ze vzduchotechniky s unikátní turbínou s měnitelnými lopatkami. Ale i vnitřní vybavení, například lékárničku s výrobním štítkem z roku 1984 vyrobenou přímo pro Prior i originální popisy ovládání vodovodních systémů. Ze strojovny výtahů mám kompletní návod na servis a údržbu výtahu. Velké množství součástek, například z elektrorozvodů, jsem již použil v domě, rozvodných prvků a jističů tam byly stovky. Zachránil jsem i hasicí přístroje, zkrátka vše, co šlo. Bohužel tam i tak zůstala spousta kvalitního materiálu, který by bylo možné použít. 

Svěřím se vám ještě s jedním tak trochu tajným projektem, jedná se o propojení 3200 let staré egyptské sošky z hrobu faraona, pro kterou budu vyrábět z mramoru z Prioru a z trojitého bezpečnostního skla taktéž z Prioru ochrannou schránku pro její trvale uložení. 

A mám spoustu dalších projektů z materiálu z Prioru. Na své schodiště v domě se chystám instalovat zábradlí z jižní věže. Mám i šamotové cihly, které plánuji použít na venkovní krb. 

Architekt Petr Velička: Panely na podporu Nadačního fondu Ivara Otruby

Betonové desky se symbolem vody byly součástí stavby Prioru architekta Zdeňka Řiháka na kterém se autorsky podílel nejen sochař Miloslav Buřival, ale také krajinářský architekt a po revoluci profesor Ivar Otruba. Otruba ve svých stavbách krajinářské architektury dával prostor výtvarným dílům a přírodním motivům. Mimochodem díky jejich přátelství byl Miloslav Buřival také u dalších staveb krajinářské architektury z dílny architekta Ivara Otruby, za všechny například Sady Československé armády v Chomutově, nebo nové řešení v již zaniklém areálu přírodního koupaliště Pilská nádrž ve Žďáře nad Sázavou.

V okamžiku, kdy iniciativa Šárky Svobodové rozjela davové šílenství s Buřivalovými panely, jsem přišel za členy správní rady Nadačního fondu Ivara Otruby s myšlenkou, že by bylo dobré několik segmentů zachovat pro možnou pozdější podporu aktivit fondu při osvětě k dílu pana profesora. V současnosti se betonové segmenty staly prozatímní součástí zahrady pana profesora Otruby. 

Napadá mě zde ještě jedna souvislost s Ivarem Otrubou. Prodej desek z Prioru také  pomohl v akci na podporu Domu pro Julii, dětského hospice, jehož exteriér navrhoval brněnský krajinářský architekt Marek Holán, také stoupenec a žák takzvané Otrubovy školy krajinářské architektury. Panu Holánovi jsem sdělil záměr dobrosrdečného pana stavbyvedoucího Grendela, který charitativní podporu vymyslel. Načež Marek Holán propojil pana Grendela s paní ředitelkou hospice Radkou Vernerovou a řetězení pozitivní energie, pro různou recyklaci fragmentů a nové užití uměleckého díla z umírajícího Prioru, kterou vyvolala Šárka Svobodová, byla dokonána. 

Jan Slavík: Brutalismus nad jídelním stolem

S manželkou jsme oba velcí milovníci architektury 20. století, brutalismus samozřejmě nevyjímaje. Navštívili jsme skoro všechny evropské stavby od Le Corbusiera, Spomeníky na Balkáně. Velmi mě mrzí, že tento styl není u nás doceněný a lidé si ho spíše spojují s minulým režimem kvůli době, ve které stavby vznikaly. Přitom tyto budovy jsou nyní ve stavu, kdy buďto dostanou památkovou ochranu a zrekonstruují se jako budovy Sdružení projektových ateliérů ("Pragerovy kostky"), nebo půjdou k zemi jako Transgas a bohužel i Prior. 

A abych se dostal k našemu panelu. V momentu, kdy jsem se z Instagramu BAMu dozvěděl, že bude možnost si odkoupit reliéfy, ihned mě napadlo, že bude ideální zavěsit ho na místo nad stolem, kam jsme již dlouho plánovali umístit nějaký obraz. Že bude hezké si část surového betonu vzít k sobě domů.

Po docela složité anabázi, na několikátý pokus se mi podařilo jeden kus odkoupit, táta mi zajistil svaření skrytého rámu na zavěšení a od té doby nám tvoří výrazný prvek v obýváku. 

Chtěl bych také tímto poděkovat paní Svobodové a jejímu kolektivu z BAMu za práci kterou architektuře 20. století věnují. 

Muzeum města Brna: Buřivalovy panely součástí sbírky poválečné architektury

Sochař Miloslav Buřival, autor řady uměleckých děl umístěných ve veřejném prostoru, dlouhodobě úzce spolupracoval s nejvýznamnějšími brněnskými architekty druhé poloviny 20. století. S nadsázkou můžeme říci, že právě jeho za sebou řazené betonové výplně zábradlí obchodního domu Prior představovaly nejdelší umělecké dílo ve veřejném prostoru města Brna. Jejich torzo v podobě dvou panelů, z nichž je jeden přímo signován autorem, se stalo součástí sbírek Muzea města Brna a dnes je uloženo v depozitáři Oddělení dějin architektury.  

Sbírka Oddělení dějin architektury Muzea města Brna je druhou nejrozsáhlejší svého druhu v ČR a její součástí se stala i část plánové dokumentace Obchodního domu Prior. 

Systematicky se tak rozšiřuje sbírka zaměřená na architekturu 2. poloviny 20. století, jejíž součástí je i konvolut plánů architekta Zdeňka Řiháka, hlavního autora bouraného Prioru či práce Jana Melichara, autora přestavby Prioru z 90. let.  

Alespoň takto bude uchována v paměti důlěžitá architektonická vrstva, jež pomalu mizí ze struktury města.  

RIVIERA architekti.: 10 Kč za 1 kg umění

Pro reliéf jsme vyráželi nadvakrát. Poprvé jsme vyrazili v termínu, který byl oficiálně vyhlášen, čekali jsme 45 minut a vrátili jsme se s prázdnou. Podruhé jsme vyrazili naslepo a reliéf jsme si přivezli. 

A proč jsme vlastně chtěli mít svého "Buřívala" ? Mimo jiné také pro to, že 10 Kč za 1 kg umění byla dost dobrá cena. Nechali jsme se inspirovat panem architektem Dimitrovem a využíváme jej jako strukturu pod pnoucí rostliny ve výloze naší kanceláře na Tučkově.