Klima, které panovalo v minulosti, se nevrátí, říká Miroslav Lopour z Deloitte jako porotce Adapterra Awards

PRAHA – Společnost Deloitte zaštiťuje v Adapterra Awards Cenu sympatie, v níž volí svůj vítězný adaptační projekt přímo veřejnost (do 15. října hlasujte zde). Zástupce společnosti, v tomto případě Leader strategické jednotky v oblasti energie a zdrojů Miroslav Lopour, je zároveň členem poroty, která rozhoduje ve všech ostatních kategoriích. Zajímalo nás, jak se na adaptaci krajiny i měst na nebezpečí klimatické změny dívá odborník s ekonomickým zázemím.   

Problematika ochrany životního prostředí bývá nálepkována jako levicový aktivismus, je tomu skutečně tak?

Občas to vypadá, jako bychom nepotřebovali všichni k životu stín. Starší generace s historickou pamětí sice nebere stávající situaci jako normální, ale mentálně se vracejí k tomu, že existuje cosi jako „ideální předchozí klima“. My, když tvoříme budoucí modely nebo řešíme odolnosti projektů do budoucna, uvažujeme tak, že klima, které panovalo v minulosti, se nevrátí. Naopak problémy tu s námi zůstanou a budou růst. 

Když se podíváme na vlnu veder nebo nedostatek sněhové pokrývky v zimě, což je způsobeno klimatickou změnou, tak je to věc, na kterou je třeba se připravovat a aktivně s ní pracovat. V budoucnu to přinese dodatečné náklady, bude nás to omezovat, a i kdyby nám to jen snížilo pracovní výkon, tak to stejně nechceme. Určitě se podceňuje výhled do budoucna a musí převládnout snaha hodnotit budoucí, ne minulou perspektivou.

Proč se Deloitte rozhodla spojit s Adapterra Awards?

Je to prosté. V Deloitte máme vlastní priority v oblasti udržitelnosti, které sledujeme a snažíme se je ve veřejné debatě podporovat. Zároveň vidíme u našich klientů, že to je nosná otázka budoucího podnikání a inovativní soutěž jako je Adapterra tvoří vhodný způsob, jak udržitelnostní principy v podnikání podporovat. Snaží se do vnímání podniků, obcí a občanů přidat klimatickou změnu a možnou reakci na ni. Snoubí se tam udržitelnost, kterou podporujeme s reakcí na budoucí výzvy, což nás zaujalo snad nejvíce.

Souvisí to přímo s vaším byznysem nebo se prostě chcete připojit k iniciativě udržitelnosti?

Obojí. Jedna věc je naše společenská odpovědnost, kterou kromě vlastních aktivit naplňujeme i takovými partnerstvími, podporou podobných inovativních projektů a aktivit. Druhá věc je, že díky našemu zaměření na nejrůznější odvětví často vidíme u našich klientů, jak je složité některé prvky udržitelnosti implementovat nebo se s nimi vypořádat. Takže i pro nás je to inspirace.

Podílí se Deloitte na výběru vítězů nebo jen zaštiťuje soutěž?

Jako firma jsme partner Adapterry a primárně Ceny sympatie, v soutěži tedy máme i rozhodcovskou roli. Jako velké plus soutěže vnímám to, že kromě environmentálního a energetického aspektu zahrnuje i ten ekonomický.  

Někteří čtenáři kritizují podobné iniciativy, protože mají pocit, že jsou zbytečné a navíc financované z jejich daní? 

Nesouhlasím, že jsou placené z veřejných prostředků. Velmi často zahrnují soukromé investice a investice podnikatelských subjektů. Jsou to pilotní projekty, na kterých se zkouší a názorně ukazuje proveditelnost a dopady. Když se to pak škáluje na konvenční výstavbu, musí se to uchopit praktičtěji, ale aby to vůbec mohlo vzniknout, je potřeba tomu nejdřív vytvořit veřejnou podporu. A to se Adapterra Awards daří. Taky jsou soutěžní projekty lehce napřed. Když si vzpomenu na ty letošní, zahrnují v sobě prvky, které dnes vůbec nejsou standardem. Je třeba ocenit odvahu, že investoři chtějí takové technologie testovat a že jsou průkopníky v této oblasti, v budoucnosti se jim to vrátí. 

Jsem energetický ekonom, takže vnímám rizika a budoucí náklady související s klimatickou změnou, využitím zdrojů a energií. Bylo by bláhové si myslet, že se jim vyhneme. Projekty v Adapteře vnímám jako primárně fandovské. Ukazují směr a jsou rozhodně to lepší, co tu vzniká. A projekty vybrané porotou do užšího výběru jsou praktické a dostatečně odolné vzhledem k řadě kritérií včetně cenové hladiny.  

Adaptační opatření bývají natolik komplexní záležitost, že jejich dopady možná člověk nedokáže hned nahlédnout. Jaké všechny benefity mohou taková opatření přinášet?

Adapterra má velmi jasná pravidla hodnocení. Hodnotí se komplexnost opatření, odolnost vůči budoucím klimatickým změnám, projekt může reagovat na izolované jevy jako sucho, nebo přemíru srážek, nebo je naopak nazírá komplexně. Dále se hodnotí samotný environmentální přínos a také přínos celospolečenský, který sleduje, jestli se daří přenést projekt do širší debaty a povědomí. Těžko se to při pestrosti témat a kategorií shrnuje do jedné oblasti. Zvlášť, když jsou tam velké investiční projekty s rozpočty stovek milionů stejně jako malé projekty nadšenců. 

Můžete vypíchnout nějaký konkrétní dobrý případ?

Jsem porotce, tak by nebylo fér vytahovat jeden případ, ale obecně můžu říct, že je vidět trend profesionalizace a projekty jsou čím dál komplexnější. Už neřeší jeden problém, ale snaží se působit šířeji, hodnotit klimatickou změnu z více aspektů a demonstrovat ji okolí. Jsou tam inovativní postupy jako regenerativní zemědělství nebo komplexnější péče o lesní porosty. Tato témata se do veřejné debaty musí dostat, protože krajinu a oblast vodního hospodářství jsme už rozdiskutovali hodně, ale zemědělství a lesnictví ještě ne. 

U rezidenční výstavby bude v budoucnosti velkou otázkou, jak budovy adaptovat na měnící se klima s ohledem na vlny veder, nedostatek srážek a další. U nové výstavby už je standard extrémně vysoko, ale ta tvoří jen zlomek celku. Bytový fond je starý, a tam budeme muset ještě zabrat. V Adapteře už se to ale aktuálně řeší.  

V Brně řešíme zeleň ve městě, hodně se tu opravuje a staví, a přitom se kácí vzrostlé stromy. Omlouvá se to výsadbou nových stromů, což ale není plnohodnotná náhrada. Dá se kvantifikovat hodnota třeba aleje v ulici? 

Souhlasím, že není náhrada jako náhrada. Když za vzrostlý strom vysadím sazenici, tak s ní benefity přijdou až časem. Je důležité umět kvantifikovat a poznat environmentální funkce zeleně a snažit se to řídit v čase. Nelze mít přestárlý strom, který ohrožuje kolemjdoucí nebo budovy, ale jeho adekvátní náhradu je potřeba plánovat. Zeleň ve městě má jednoznačné funkce nejen environmentální, ale i z pohledu kvality prostředí. 

Navíc to lze velmi dobře přenést do ekonomické roviny. Pokud naše produktivita v horkém létě klesne o 20 % a přijdeme o 20 % výkonu, tak jsou to skutečné ekonomické škody. Zároveň musíme kropit silnice, klimatizovat budovy, vypořádávat se s náhradou špatně opečovávané zeleně, což jsou náklady, které odděleně nepůsobí významně, ale v součtu by nás mohly překvapit. 

Může být adaptace na klimatické změny zároveň obchodní příležitostí? Nebude hašení problémů později nákladnější, než připravit se na ně předem?

Je dobré to brát jako přirozenou obnovu. Nemůžeme stavět na starých zdrojích třeba ze 70. let. Moderní řešení jsou možná o něco nákladnější, ale posouvají nás do budoucnosti. A pokud investujeme dnes, předcházíme ekonomickým škodám. Snižujeme třeba energetickou spotřebu, ostatně, loni jsme si ověřili, jak mohou energie skokově zdražit. Snižujeme závislost na vodních zdrojích, což v budoucnosti naroste na významu ještě více. Zvyšujeme soběstačnost, stáváme se odolnějšími, posouváme svůj kapitál na vyšší úroveň a díky tomu se stáváme i bohatšími.   

Miroslav Lopour se narodil v Moravské Třebové, vystudoval Vysokou školu ekonomickou a pracuje v Deloitte jako energetický expert. Od roku 2023 působí jako porotce v Adapterra Awards.