Lidé by se měli hlavně uskromnit, říká Architekt roku 2021 Petr Stolín

Přinášíme první rozhovor s letošním Architektem roku Petrem Stolínem. 

PRAHA – Ocenění za mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech získal liberecký architekt a pedagog Petr Stolín, jehož poetické stavby zaujmou svou střídmostí. Čestné uznání poroty obdržela historička architektury a umění Kateřina Bečková a cenu Architekt obci 2021 si za spolupráci s Havlíčkovým Brodem odnesl Aleš Burian.

Porota sestavená z předchozích laureátů ceny zasedla ve složení Marcela Steinbachová, Kateřina Šedá, Petr Hájek, Stanislav Fiala a Zdeněk Fránek. Ten rozhodnutí poroty vysvětlil následovně: „Petr Stolín (a jeho kolegyně Alena Mičeková) jsou tým, který kvalitou svých prací obstojí s jakýmkoliv srovnáním s nejlepší zahraniční produkcí. Opakovaně získal Českou cenu za architekturu. Jeho stavby vlastního domu ZEN-Houses objevily pro českou krajinu velmi přívětivý impuls: neokázalé, skromné, levné, a přitom nevídaně působivě uspořádané objekty, jeden pro bydlení, druhý pro tvorbu. Tuto skutečnou architekturu použitou pro vlastní potřebu pak zlegalizoval s ještě větší brilantností ve veřejné budově mateřské školky, kde tvorba ateliéru potvrdila mistrovství.“ 

Nového Architekta roku Petra Stolína jsme ihned po ceremoniálu vyzpovídali.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že architekt by měl vidět dál než ostatní, cítil jste dnes šanci vyhrát?

Necítil, protože finalisté byli skvělí architekti, kteří, si myslím, jsou mnohem lepší než já a uznávám jejich tvorbu. 

Jaký aspekt vaší tvorby nejvíc rezonuje v dnešní době a zajistil vám vítězství. Zdeňek Fránek loni identifikoval environmentální rozměr své tvorby jako klíčový pro výhru, co je to u vás?

My se s kolegyní snažíme tvořit absolutně jednoduché domy tak, že už na tom nic víc zjednodušit nejde. Tento aspekt je cílem naší tvorby a snažíme se jej zapsat do všech našich návrhů. Neznamená, že jednoduchý a levný dům nemůže být dobrý. Snažíme se neustále rozvíjet autentickou zkušenost obývaného prostoru, což nás vede k jisté poetické střídmosti. 

Vaše stavby vybízí k sériové produkci. U ZEN-Houses to tak bylo zamýšleno, mateřská školka by se dala typově zopakovat, kulturní centrum snad také, zajímalo by vás vydat se tímto směrem?

Jasně, to byla původní myšlenka, když jsme postavili ZEN-Houses a měli jsme pocit, že by to mohlo být bydlení na úrovni, kterou si mohou dovolit mladší lidé, kteří nemají tolik financí. Domy měly být za cenu bytu a byla škoda, že firma, z jejíchž panelů jsme domy postavili, nevyužila té možnosti, aby se to stalo sériovým produktem. Velice by nás to těšilo.

Kulturní centrum je specifické, ale mateřská školka je jistý model školského zařízení, který když funguje, tak se může opakovat. Pokud by někdo chtěl takovou školku, vůbec se nebráním ji s některými drobnými modifikacemi znovu naprojektovat. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se ta věc stala využívanou v širší míře. I když se projekty mateřských školek zlepšují, pořád jsou velice tristní. 

Vaše domy kladou na své obyvatele zvláštní nároky, případně je vychovávají, vedou a formují trávení jejich času. Jak by se měli lidé vyvíjet, jací by měli být, aby byli v souladu s vaší architekturou?

Lidé by měli být hlavně schopni vnímat jednoduchost a skromnost architektury a kvalitu prostoru víc než jeho kvantitu. 

Jaký podíl na vašem dnešním úspěchu nese kolegyně Alena Mičeková?

Její role je velká, skoro mě mrzí, že jsme nebyli oceněni oba dva, protože ona je tou 13. ingrediencí, která dodává tomu „parfému” jedinečnost. Naše spolupráce je naprosto těsná a velice intenzivní, takže si myslím, že v mé architektuře hraje obrovskou roli.

Doc. Ing. arch. Petr Stolín (narozen 1958 ve Svitavách) vystudoval gymnázium, po stranicky vynuceném nástupu na učňovský obor zedník se mu podařilo přestoupit a absolvovat střední průmyslovou školu v Liberci a pak v Brně, kde následně v letech 1978–1983 vystudoval Fakultu architektury na VUT. Vrátil se znovu do Liberce, kde získal pozici ve Stavoprojektu Liberec a také v SIALu pod Karlem Hubáčkem. Roku 1993 si založil vlastní architektonickou praxi a od roku 2008 začal spolupracovat s Alenou Mičekovou pod svou ustálenou značkou PETR STOLÍN ARCHITEKT. Společně se také věnují vedení ateliéru konceptuálního analogového modelování na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde Petr Stolín vede i Katedru architektury. Se svým bratrem Janem, konceptuálním umělcem, jsou významnými uměleckými osobnostmi severu. Často se podílejí na společných architektonicko-výtvarných projektech. Známý je jejich Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti v Liberci z roku 2000. Návrhy Petra Stolína se nepodřizují rychlosti a fotogeničnosti mediálních událostí, protože jejich cílem je rozvíjení autentické zkušenosti obývaného prostoru. Důvodem úspěchu je tak především dlouhodobé ohledávání základních kvalit stavebního umění, které jej přivedlo k rozvinuté poetice střídmosti, očištění se od všeho přebytečného a důraz na prostorové působení. Průlomové realizace experimentálních domů ZEN-Houses v Liberci z roku 2013 a nekonvenční Mateřské školy ve Vratislavicích nad Nisou z roku 2018 získaly řadu ocenění a byly nominovány na cenu Mies van der Rohe Award. Z dalších realizací je třeba zmínit Kulturní centrum 101010 ve Vratislavicích (Stavba roku 2011 Libereckého kraje), Malou administrativní budovu Ermeg Liberec (Stavba roku 2009 Libereckého kraje), Dům s pečovatelskou službou v Liberci (Grand Prix architektů 1996), na podzim letošního roku skončila v Domě umění v Českých Budějovicích jeho autorská výstava, v níž akcentoval formy a materiály jako cíle architektonického myšlení a ukázal je jako součást každodenního života. 

Petr Stolín Architekt

Architekt roku