Pokud vidíš rudě a jdeš tam s neřízenou agresí, nebude to fungovat, říká MMA zápasník Jan Stanovský

BRNO – 24letý zápasník začínal s plaváním, volejbalem, později se našel v posilování, až ho nakonec zlákala představa rvačky v kleci. Kamarád mu doporučil Jetsaam Gym, šel na první trénink a smíšeným bojovým uměním úplně propadl. Po pěti letech trénování a amatérských zápasů přešel letos mezi profesionály. Jan Stanovský nám pověděl, jaký je jeho denní chleba a jak to u nás funguje v tomto čím dál populárnějším sportu.  

Jak se člověk stane profesionálním zápasníkem ve smíšených bojových uměních?

Nasbíráš zkušenosti mezi amatéry a domluvíš si zápas u některé profesionální organizace. Nejdřív dostaneš smlouvu na daný zápas a nejsi dál nijak vázaný. Ve tvém zájmu je samozřejmě získat smlouvu na víc zápasů v dobré organizaci, takže máš garanci, že ti nabídnou třeba tři ročně a s tím můžeš pracovat. Já ještě smlouvu na víc zápasů nemám, tak si je musím pořád hledat. Když jsi na začátku jako já, tak pořád hledáš. Jakmile máš odzápasených třeba 5 profi zápasů a z toho ideálně 5 vyhraných, tak pokud ještě nejsi někde upsaný, organizace už oslovují tebe. 

Kde sháníš zápasy? 

Je víc cest. Letos jsem měl tři a třeba k tomu prvnímu jsem se dostal tak, že jsem našel na Instagramu, že polská organizace, kterou jsem ani neznal, hledá zápasníka pro konkrétního člověka. Jindy máš třeba kontakt na promotéra organizace, majitele a komunikuješ s ním. Ideální je mít manažera, k tomu jsem se dostal až teď, a ten za tebe bojuje, má kontakty, vyjednává platové podmínky a hájí tvé zájmy. Tak máš čistou hlavu, protože to nemusí být jednoduché, zápasy se ruší, je třeba vědět s jakým soupeřem jít, na každého je ten správný čas. Nemůžeš jít s někým, kdo je jinde, to by nedávalo smysl. Je na manažerovi, aby rozhodl, jestli je pro tebe v této fázi kariéry takový soupeř vhodný.

Jak se tvá profi kariéra vyvíjí? 

V Polsku jsem vzal první profi zápas na short notice (na poslední chvíli, pozn. red.), kde jsem předvedl dobrý výkon s kvalitním soupeřem, ale bohužel jsem prohrál na body. Udělal jsem si skóre 0:1. Short notice byl risk, ale hodně jsem tím získal. Pozvali mě znovu a vyhrál jsem, takže jsem skóre vyrovnal. Pak jsem zápasil v Brně, kde jsem také vyhrál a doufám, že teď pojedu na vítězné vlně a budu postupně budovat record s kvalitními soupeři. 

Další zápas mě čeká v lednu. Představuji si, že během roku 2024 zvládnu ty tři až čtyři zápasy a nějaké tréninkové kempy a budeme to posouvat pořád dál.

Hodně lidí má MMA zafixované jako zákeřné násilnické dobíjení do krve, vždy to tak ale být nemusí? Jaké jsou pilíře smíšených bojových umění?

Může to vypadat, že jde o bezhlavou bitku dvou tupounů a je tam maximum agrese, ale vůbec to tak není. Když tam půjdeš neřízeně agresivně, přebuzený, daleko se nedostaneš. Musí to být koncentrovaný výkon, musíš vědět, co tam chceš dělat, držet se toho plánu, nenechat se strhnout emocemi a musíš zůstat soustředěný. To se nepodaří, pokud vidíš rudě a chceš zabíjet. Těchto agresivních projevů se chceš zbavit v amatérech.

Zažil jsem tam kluka, který měl za hodinu zápas, a když jsme se zeptali na plán, řekl, že je to jedno, že ho jde zabít. Z toho vycítíš, že je uvnitř spíš vystrašený, a proto takhle přehnaně dává najevo agresivitu a že jeho výkon nebude stát za moc. Takhle to prostě nefunguje. Potřebuješ taktiku, technické znalosti v postoji, na zemi i ve wrestlingu. Agresivita v tom má taky místo, nemůžeš tam přijít a držet se zpátky, ale musíš ji mít pod kontrolou. 

Slyšel jsem, že zápas nevyhrávají svaly? Komplexnost tohoto sportu vyžaduje taktiku a v současnosti mu dominuje grappling, BJJ nebo sambo, což jsou bezúderové styly?

Základy mohou být různé, někdo vychází z BJJ (brazilské jiu-jitsu, pozn. red.) v kimonu, někdo z grapplingu bez kimona, někdo ze samba, ale má to všechno podobné prvky, odehrává se to na zemi. Označil bych to za grappling. S jeho znalostí dokážeš i silnějšího a těžšího soupeře extrémně oslabit a donutit se vzdát. 

Trénuješ v legendárním Jetsaam Gymu, jak to tam funguje?

Do Jetsaamu chodím úplně od začátku. Tam jsem narazil na trenéra MMA Martina Burkota, který mě vybudoval od první techniky. V amatérské fázi kariéry trenér do zápasníků spoustu investuje. Musí na nás mít nervy, na jednom místě máš lidi s egem, kteří se perou, někdy je to těžké. Jezdí s námi na amatérské soutěže, to pro něj může být každý měsíc zabitá sobota.

Když má takových lidí deset, třeba ze dvou se stanou profíci a nakonec snad zbyde jeden. Ten už pak za zápasy dostává zaplaceno a jsou domluvení, že odvádí procenta trenérovi, jemuž se to tak začíná vracet. Ale třeba v mém případě v této fázi nejde o vůbec nic, co by se mu mělo vyplatit. Pořád je to úplné nic oproti tomu, co do mě vložil. Máme hodně kamarádský vztah, nechci říct, že mu něco dlužím, ale beru to tak, že mám vůči němu zodpovědnost, abych měl výsledky a aspoň něco mu vrátil. 

V Jetsaam Gymu taky pracuješ?

Ano, vedu tam soukromé a skupinové tréninky. Jezdí tam za námi i mimobrněnští. V úterý na sparingy, kde se můžou s námi porovnávat a pak si třeba ještě vyberou nějaký další trénink toho, co se jim hodí procvičovat.

Já si tam můžu odtrénovat všechno – sílu, kondici, techniky i sparingy. Na MMA v Brně není lepší místo. Jsou tu super gymy na grappling, postoj, ale na MMA je nejlepší Jetsaam. 

Vedete tam kurzy i pro děti, trénují MMA holky? 

Určitě. Dnes je úplně normální, že ženy dělají bojové sporty. Moje přítelkyně vede ženské tréninky v GFT Gymu, taky má fialový pás v BJJ, a je na tom technický tak dobře, že smotá 80kilového chlapa.

Dětské tréninky jsou vedeny tak, aby nedostávaly údery do hlavy. Údery do hlavy se sčítají, není to jako s kopy, kde se noha otuží a necítí to. Každý úder do hlavy ti něco vezme a kromě toho, že může hrozit demence, tak se ti může vytvořit skleněná brada. To se říká, když i lehčí úder způsobí KO. Úder, který by normální zápasník ustál, způsobí bezvědomí a prohraje zápas. S údery do hlavy se musí od začátku opatrně, nejdou vrátit zpátky. 

Jak vypadá tvůj týden?

V pondělí vstanu a vím, že mám před sebou 11 tréninků. Čeká mě kondice, silová příprava, technické tréninky a sparingy, kde se rveme. Tréninky na fyzičku se liší podle toho, jestli mám před zápasem, těsně před zápasem, nebo mě zrovna žádný zápas nečeká. Silové tréninky jsou nejen na rozvoj síly ale i jako prevence zranění. Když je člověk obalený nějakou hmotou, riziko zranění je menší.

K tomu se člověk musí stravovat, aby si držel formu a váhu, ale taky kvůli regeneraci. Tréninků je mnoho. Je třeba si to rozplánovat, aby měl člověk dostatek spánku, jde to ruku v ruce. Jak se přidávají tréninky, musí se přidávat i v těch ostatních oblastech – ve stravě, spánku, každému tomu aspektu věnovat maximum. 

V pondělí ráno jdu do gymu a mám první silový trénink. Pak mě čeká práce, kdy vedu sám tréninky. Odpoledne chodím na soukromou lekci rozvoje techniky v grapplingu na zemi. Potom mě čeká skupinová lekce. Mám tedy hned tři tréninky, kdy ten první je docela těžký, technický je lehčí a večer ve skupinovce je to zase těžší a taky se tam rveme. 

Úterý je nejtěžší den, ráno mám kondici a odpoledne mě čekají sparingy. Celý trénink se jede na plno a chceš tam nechat opravdu všechno. Ve středu ráno máme lapy (odrážedla, do nichž se bouchá, příp. kope, pozn. red.), snažíme se zlepšit box, kopy, pohyb, zaměřujeme se na konkrétní věci, na kterých je potřeba pracovat. Večer je zase grappling – technika a sparingy.

Ve čtvrtek ráno je to síla, něco se nazvedá, to už je člověk rozbitý, je to záhul, a odpoledne zase trénink, někdy lehčí, někdy těžší. V pátek ráno se probudím, člověk už je úplně vyřízený a jede se zase kondice. Večer lehčí postojové sparingy, nechceme se zabít, a k tomu jdu někdy ještě potom nebo v neděli večer na otevřený sparingový trénink BJJ. 

Takhle vypadá můj týden. Zabije to spoustu času. V sobotu mám volno. Když cítím, že už je toho moc, tak si dám volno i v neděli. Ale i když odejdu z tréninku, nemám úplné volno, musím se pořád nějak držet, hlídat si jídlo a spánek, protože s šesti hodinami spánku se takto nedá fungovat.

Co strava? Viděl jsem video, kde si fighteři objednávali k jídlu KFC, ale zřejmě šlo o placenou spolupráci, nebo se můžeš takhle stravovat?

Nemůžeš, a ani ne kvůli tomu, že bys přibral, ale necítil by ses dobře. Když máš dva tréninky denně, musíš dobře volit, co sníš. Na žíněnce by ti z toho pak bylo špatně. Mám zkušenost z doby před MMA, asi od 15 jsem byl cvičením skoro posedlý a o stravování jsem si toho hodně zjistil, takže v tomto mám dobré znalosti. V MMA už jsem se připravoval na dost zápasů, takže mám pár diet za sebou, párkrát už jsem dělal váhu a vím, kdy mám přidat a kdy ubrat. Musíš se držet ve formě, ale současně potřebuješ mít taky energii na trénink. V pátek večer si klidně pizzu dám, ale uprostřed týdne na oběd to nejde.

Jaký máš jídelníček?

Ráno vstanu, to je každý den stejné, mám ovesnou kaši a vajíčko s proteinem a s ovocem. Na svačinu mám tvaroh a banán, na oběd většinou maso s rýží nebo brambory. Odpolední tréninky bývají intenzivnější, sparuje se, což je intenzivnější než dopolední silovky, to si dávám jen rýžovou kaši s proteinem. Je to jen rychle stravitelný zdroj energie, cítím se super. Večer přijdu domů a dám si těstoviny nebo maso s rýží, brambory. S masem to už ale nepřeháním, někdy cítím, že to není ono a klidně si dám den úplně bez masa. 

Silový trénink je méně náročný než sparing?

Když si dáš 100 kg na dřep a uděláš pět opakování, má to daleko k náročnosti, jako když máš pětkrát pět minut sparingu MMA. V silové přípravě něco zvedneš, pak máš pauzu třeba dvě minuty. Není to tak intenzivní, pro mě ani tak zábavné. Mám rád, když to odsejpá. V MMA se opravdu zadýcháš, nemůžeš tam jít s plným břichem.

Jakou dodržuješ životosprávu? Důležitý je spánek, říká se, že to nejde dělat naplno a chodit přitom večer na pivo, piješ alkohol?

Ano, když nemám před zápasem, dám si třeba třikrát týdně skleničku vína večer. Ale hlídám si, abych neměl alkohol v krvi, když jdu spát, to by spánek hodně ovlivnilo. Snažím se ale přípravu udělat tak, aby to pro mě bylo něco normálního a nejvíc slučitelného s běžným životem. 

Na začátku, když jsem se připravoval na zápas, nikam jsem nechodil, nebavilo mě to, nic jsem si nedal, ani pivo, byl jsem protivný. Fázoval jsem si život na „před zápasem”, kdy nemůžu nic a „po zápase”, kdy zas můžu všechno. Nahoru dolů, bylo to neudržitelné. Postupně jsem si vytvořil systém, jak funguji a snažím se to držet v jedné linii, což mi přijde nejlepší. A jestli chci něco hrotit víc, tak to udělám tak, abych to mohl dělat pořád.

Ale taky jdu někdy pařit a přijdu v 5 ráno. Něco takového ale udělám jednou za tři měsíce, ne každý víkend. Když jsem někde o víkendu a jdu spát v 5 ráno, vím, že jsem z toho rozbitý ještě dva dny, tak to nechci opakovat každý víkend. Dělám profesionálně sport. 

Pojďme k zápasům, jaká je optimální frekvence?

Já bych si představoval tři čtyři zápasy ročně. Jsem zvyklý z amatérů zápasit docela často a chtěl bych si to takto udržet. Méně často už hrozí, že z toho člověk vypadne. 

Jaké jsou tu možnosti zápasení na amatérské a profi úrovni?

Je tu Český svaz MMA, který pořádá amatérské ligy průměrně jednou za měsíc až dva. Amatéři mají vlastní mistrovství světa, světové poháry a tam je extrémně vysoká úroveň. Jsou lidi, kteří šli z amatérů rovnou do UFC (nejprestižnější světová organizace, pozn. red.). S takovými se můžeš rovnat mezi amatéry. Když jsi úspěšný a dostaneš se do reprezentace, vyjedeš na mistrovství světa a tam zápasíš na extrémně vysoké úrovni. Takže už na amatérech se toho dá udělat hodně, ale pořád do toho investuješ sám. Nedostaneš zaplaceno za zápas, všechno musíš dotovat. 

V amatérech se snažíš především nasbírat zkušenosti, ať už co se týká přípravy fyzické, tak psychické. Úroveň se tam ale neustále zvedá. Zvykneš si na tlak, nervozitu, trenér vidí, jak funguješ, když se ti daří i nedaří. Taky se může stát, že prohraješ tři zápasy v řadě nebo ti nejde zhubnout týden před zápasem. Pro trenéra i pro tebe je to klíčové, abyste se poznali a věděli, co zabírá, co je dobré a pak to můžeš ukázat na profi úrovni.

Na profi scéně se tu pořádají různé lokální galavečery, v Brně se asi po třech letech vrátila Fusion Fight League, ta je super varianta pro brněnské zápasníky. V Česku je takových víc. Potom už jsou větší organizace Fabriq MMA, GCF, Oktagon, RFA, PML výběr je velký. Na začátku dostaneš smlouvu na jeden zápas a můžeš si proplouvat jak chceš. Jakmile už máš nějaké jméno díky výsledkům, nebo jsi nějak zajímavý a dokážeš prodávat vstupenky, už si tě chtějí uvázat a držet. 

Co z toho vás živí? Zápasníci si stěžují na platy v Oktagonu a říká se to i o UFC, z čeho pak tedy přichází ty skutečné příjmy?

Já se opírám hlavně o tréninky, které vedu, to je pro mě základ. Od profi zápasů mám už i nějaké sponzory, kteří mi přispívají, nebo mi koupí chrániče, zaplatí kemp v Polsku. To jsou důležité věci a udělají nakonec velký rozdíl. A pak odměna za zápas, ale to je docela málo. Každopádně nic oproti tomu co vložíš do přípravy. Rozhodně to není tak, že by ses z peněz za zápas připravil na ten další, je to spíš tak na kávu.  

Jak dlouho může trvat profi kariéra v MMA?

Záleží i na váhové kategorii, ti ve vyšších váhách mívají delší životnost. Třeba Glover Teixeira, který zápasil s Jirkou Procházkou, měl 43. To v lehké váze neuvidíš. Já zápasím v lehké váze, a tam je vrchol asi ve 32 letech.

Co potom?

Určitě bych chtěl dál trénovat lidi všech skupin od začátečníků po pokročilé, budovat si vlastní zápasníky a předávat jim mé zkušenosti.

Jak probíhá předzápasová příprava?

Snažíš se nabrat svaly a před zápasem co nejvíc zhubnout, takže odvodňuješ.  Svaly si chceš samozřejmě zachovat. Vážení je den před zápasem, někdy i víc než 24 hodin třeba den a půl. Můžeme se bavit o tom, jestli je to zdravé, ale je to tak nastavené. Někde už hlídají povolená procenta, kolik můžeš shodit a měří, jestli jsi dostatečně hydratovaný. Shazování samozřejmě není nejzdravější, odvodňování je špatné na ledviny, tekutiny v organismu chrání i mozek. Když jsi úplně vysušený, hrozí vyšší riziko otřesu mozku, což je fakt blbé. 

Jak je MMA zdravotně rizikové? Ve fotbalu mají dřív nebo později všichni hráči operovaná obě kolena, jak je to v MMA?

Mně se to zatím naštěstí vyhýbá, měl jsem pár drobností jako naštípnutá žebra, natrhnutou šlachu, ale můžou se stát daleko horší věci. Během tréninků se můžeš zranit tak, že skončíš. Vyhozená kolena, přetrhané vazy, pokud tě to neukončí, tak tě to rozhodně na dlouhou dobu zastaví. Děje se to, viděl jsem to na tréninku vyhozená kolena, otočená ruka na druhou stranu, zlomeniny, může se to stát kdykoli. Úplně nejhorší zranění je mozku, hlavy. 

U MMA je toho míň než v boxu, protože je tam celkově míň úderů do hlavy. Malé rukavice míň duní, spíš rozseknou obličej, ale neotřásají tolik mozkem jako boxerské rukavice. Záleží, jak často člověk sparuje. Jsou lidi, kteří se budou klidně řezat každý den, ale po pěti letech už je bolí hlava, a jak to má vypadat za dalších deset. 

Sparingy proto dávkujeme rozumně, ať tam těch úderů do hlavy není zbytečně moc. Dostal jsem KO na tréninku a nepamatoval jsem si 20 minut. To jsem byl ještě v amatérech a musel jsem kvůli tomu potom zrušit zápas. Jednu dobu jsem chodil hodně na boxérské sparingy a trenér mi říkal, že si všiml, že jsem hloupnul. Teď sparuji s údery jednou týdně, někdy je to ostřejší, ale taky jsou týdny, kdy nedostanu žádný tvrdší úder. 

Větší organizace si to hlídají a mají i ochranné lékařské lhůty, kdy zápasník po obdrženém KO nesmí zápasit. Je blbost dostat KO a přijít další týden na trénink a znovu sparovat. Otřes mozku se neléčí, musí odeznít, není to ani měřitelné. Já jsem po něm šel do nemocnice, kde zkontrolovali, jestli nemám krvácení, a to bylo všechno. Všechny příznaky vnímáš subjektivně, musí prostě samy odeznít a ve vlastním zájmu se máš vyhýbat dalším kontaktům.

Uspávání škrcením je nějak nebezpečné?

Není, to je v pohodě. Ať to vypadá jakkoli. V jednom zápase mě uspali. Ani jsem se nerozhodoval, jestli to odklepnu, najednou jsem rovnou viděl světla. Stane se to i na tréninku. 

Co ochranné pomůcky? U boxerů nosí ochranné helmy, jak je to u MMA?

Trénujeme se silnějšími rukavicemi než v zápase. Samozřejmě se používají chrániče na zuby. U profíků chrániče na lokty, u amatérů nejsou údery loktem povolené. Pak chrániče na kolena, ale i s tím můžeš někomu rozseknout oko, nebo vyrazit dech, ale snižují šanci zranění. Nakonec chrániče na holeně, a ty dělají velký rozdíl, chrání vedle holeně i nárt a trochu prsty. Bez těch by bylo spoustu zranění nártových kůstek a prstů. Hlava se moc nechrání, protože helma v MMA zavazí. Když jdete na zem, může se přetočit, když tě někdo chytí do škrcení, nemůžeš vytáhnout hlavu. Po deseti kolech sparingu boxu budeš mít hlavu jak včelí úl. Deset kol sparingu MMA tě pravděpodobně vyřídí fyzicky, ale do hlavy tolik neinkasuješ. 

Jak regeneruješ, používáš nějaké suplementy? Hodně v módě je CBD?

Já kladu největší důraz na spánek. Používám protein, abych doplnil bílkoviny, potom kofein nebo nějaké předtréninkové stimulanty, ale CBD ani BCAA nepoužívám. Když budu mít všechno perfektně pořešené a toto bude poslední procento, které mi bude zbývat k dokonalosti, tak do toho investuji. Ale než abych ráno musel jít na 6. vydělat si sokromou lekcí na CBD kapky, radši budu o hodinu dýl spát. Má to mnohem větší užitek. 

Věnuješ se psychické přípravě?

Prošel jsem si všemožnými přístupy, o kterých jsem si v tu chvíli myslel, že jsou nejlepší. Snažím se studovat, jak se zbavit nervozity a teď mám pocit, že jsem na to přišel :) Ale ten jsem měl vždy. Mám knížku o psychické přípravě, se kterou jsem fungoval všechny ty tři zápasy. Mám už svůj přístup, s nervozitou nebojuji, ale beru ji jako nabuzenost do zápasu, které není třeba se zbavovat. Nervózní jsme všichni. Když se mi jí podařilo jednou zbavit, celé první kolo jsem pak přemýšlel nad tím, jestli venku prší. Absolutně jsem se nemohl soustředit. Snažím se vždycky si užít zápas a uvědomovat si, že proto to dělám. 

Není zábava být jedenáctkrát týdně na tréninku, to nejlepší je přece ten zápas. Ale naučil jsem se mít rád i ten proces přípravy, nechci se přehoupnout do stavu, kdy bych to dělal, že musím, nebo že chci nějakou výplatu za zápas. Dělám to proto, že mě to baví. Chci chodit na trénink zlepšovat se, vídat se s těmi lidmi, prát se, z toho to vychází.

Jaké bojové umění tě baví nejvíc?

U nás máme celkově MMA zaměřené na zem. To mi ohromně pomohlo, protože jsem neměl žádný judo základ a těžím z toho doteď. Chodím na BJJ, kde mám fialový pás, na soutěže v grapplingu i BJJ. V amatérech bych se vydával za zemaře (zápasník zaměřený na boj na zemi, pozn. red.), ale teď už jsem komplexní zápasník. Baví mě postoj, wrestling i zem a jsem ve všech těch aspektech dobrý. Ale BJJ a grappling se mnou budou navždycky. I když jednou s MMA skončím, BJJ a grappling budu dělat pořád. 

Dá se to dělat do vysokého věku, nemlátí se tam do hlavy a pořád je tam co se učit. Když jedu do Polska na grapplingový kemp, tak vidím, že je pořád co se učit. Je neuvěřitelné, co dokážou s člověkem udělat, jsou další úrovně, o kterých se ti nesní.

Kdo dělá tým zápasníka a podílí se na úspěchu?

Můj hlavní trenér je Martin Burkot, s tím řeším všechno. Naučil mě vše od základu a učím se od něj doteď, je to také černý pás v BJJ. Pak se chceš specializovat na konkrétní věci a hledáš si, kdo je v čem dobrý a mohl ti to předat. Na grappling mám Marka Hromádku, na postoj Mirka Prokeše a na fýzu a kondici Filipa Lukeše. Plus všichni na tréninku, když chodí, i když zrovna nemají před zápasem. Chodí tam i kvůli tobě, aby ti pomohli trénovat. Když přijdeš sám, tak toho moc nenatrénuješ. Musíš držet týmového ducha a uvědomovat si, že to není jen o tobě, že se z tebe ostatní poserou, když máš před zápasem a ty sám po něm už nepřijdeš. Teď jsou tady kvůli tobě a příště tam budeš kvůli nim.

Jan Stanovský se narodil v roce 1999 v Krnově. Vystudoval Střední zdravotnickou školu na Jaselské v Brně. MMA se věnuje od roku 2017, v amatérech absolvoval 21 zápasů. Na mistrovství republiky obsadil třetí a druhé místo, třetí byl také na národním poháru a reprezentoval Česko na světovém poháru IMMAF. Na profi scéně má skóre 2:1.