Rock’n’roll IS NOT DEAD, dokud vznikají Red Bird Instruments a Brünn Guitars
- 16. října 2020
- Design
- autor: Jan Gerych
Představujeme dva lokální výrobce elektrických kytar, kteří ukazují, kudy se může ubírat budoucnost kultovního nástroje. Seznamte se s Red Bird Instruments a Brünn Guitars.
Brno - Legendární američtí výrobci elektrických kytar se potýkají s poklesem poptávky a utlumují výrobu. Dnešní teenageři už mají jinou představu jak zapůsobit na holky než hrabáním do strun. U nás jsme ale narazili na nadějné výrobce, kteří si získávají renomé a naznačují, kudy by se mohlo jejich řemeslo ubírat dál.
Jan Fic se začal učit hrát blues, když mu bylo 13 a zhruba od té doby taky zkouší vyrábět elektrické a cigar box kytary. Kytary s tělem z dřevěné či plechové doutníkové krabice pochází z Ameriky 19. století, kdy se doutníky a tabákové svitky přestaly převážet v pytlech a místo nich se balily do krabic. Vojáci na frontě si z nich zkoušeli vyrábět hudební nástroje. Trend posunuli Afroameričané, kteří vyvinuli základní model třístrunné „cigar box“ kytary, jež získala popularitu při následném boomu blues. Právě Janovy cigar box kytary byly prvním impulzem dát se do profesionální výroby.
Další inspirace přišla s objevem kytar Danelectro, které nejvíc letěly v 50. letech minulého století. Šlo o levné modely pro prodej v nákupních centrech z lisovaných dřevotřískových desek. „Je tam spousta roztomilých bizarností – třeba snímače neměly vlastní kryty tak jak u Fenderů nebo Gibsonů. Danelectro tehdy skoupilo zásoby po nějaké zkrachovalé kosmetické firmě a ty snímače dávali do obalů od rtěnky,“ vysvětluje Jan. Kytary Danelectro byly charakteristicky duté, což jim zaručovalo specifický zvuk. Red Bird Instruments vyrábí dva modely a ten první Poison Bird je inspirován právě designem Danelectro.
Poison Bird je moderní retro vycházející z ergonomie modelu Gibson Firebird. Napodobuje zvuk nástrojů z 50. a 60. let, její snímače vnímají nejen kmit struny ale i vibrace dřeva. Výsledkem je kulatější, širší zvuk se spoustou alikvot, který se hodí na blues, jazz, možná punk rock. Druhá modelová řada se jmenuje Gemini a jde o kytaru z masivního dřeva. Ergonomicky vychází z tvaru Fender Stratocaster. Od Poison Bird se liší v detailech, které ovlivňují zvuk i hratelnost. Hodí se na rock, surf rock a v modifikaci s modernějšími snímači na progresivní rock, potažmo odnože metalu.
Red Bird Instruments nevyrábí mnoho nástrojů na sklad, většinu produkce totiž pokrývají zakázky. „Když dělám kytaru, musím vědět, co od ní chci (nebo co od ní chce zákazník) a potom se dá vymýšlet, jaký použiju materiály, komponenty, snímače. Všechno dohromady by mělo vytvořit komplexní funkční celek.“ Mezi jeho zákazníky patří hráči, kteří sice nejsou mainstreamově známí, ale ve svých hudebních žánrech představují respektované osobnosti. Honza Homola (Wohnout), Martin Kyšperský (Květy), Tomáš Raclavský (Marpo), Kittchen, Mikuláš Bryan nebo David Pšenčík (Acute Dose) a Petr Zavadil (Mucha), kterým oběma zrestauroval jejich ohořelé kytary tak, že s nimi nadále ohromují na podiích. Ficovy kytary kvílí také v Paříži, Vídni, Dánsku, Polsku nebo Texasu.
V poslední době se Red Bird Instruments specializují na nástroje ze starých dřev, které již neslouží svému účelu – ze střešních rámů, desek stolů apod. Jde o trend hudebních fajnšmekrů. „To dřevo je vyzrálé, má svůj příběh, vypadá to sexy,“ říká Jan
Nejvýjimečnější nástroj v katalogu Red Bird Instruments je aktuálně model Gemini ze dřeva zachráněného v mokřadech. „Krk, základna kobylky a struník jsou z morty – dubového dřeva, které leželo víc než 4000 let v bažině. Částečně zuhelnatělo, takže nevypadá jako dub, je černé a vypadá spíš jako eben. Je strašně tvrdé a zároveň lehké. Tělo kytary je z ořechu z Košece, stejně jako Majina (jeho partnerka),“ vysvětluje Jan Fic. Cenově se jeho nástroje pohybují mezi 30 a 40 tisíci korun, což je staví na spodní hranici cen amerických originálů.
Na dotaz, jestli ho víc baví vyrábět kytary nebo na ně hrát (Jan vystupuje jako písničkář a bluesman) odpovídá: „Někdy je super jezdit po koncertech, věnovat se hudbě, psát písničky. Dobrodružství jak blázen, jezdit na neznámý místa s vědomím, že si tě někdo pozval, že se to někomu líbí. Vybliješ celý svý nitro a jdeš doslova s kůží na trh a někdo to ocení. Fyzicky vyčerpávající. Výroba kytar je přesně naopak. To je to místo, kam si zalezeš do dílny a máš klid, máš prostor sám pro sebe, seš pánem svýho času (až na to, že živíš rodinu a potřebuješ prodat objem nástrojů, abys měl na nájem a ostatní věci, což je občas kurevsky těžký). Ale jsi pán svého času a svého vlastního světa, když to jde naladit se do pracovní formy, je to strašná krása a radost, strávím tam 16 hodin a necítím únavu. Pak vylezu a únava se dostaví a zaslouženým spánkem odpadnu. Přelívá se to, je dobrý, že mám na obě strany kam utéct.“
Brünn Guitars
První kytaru si od Jana Fice koupil Robin Smith, který na tuto událost vzpomíná následovně: „Navštívil jsem ho v dílně na Kotlářské a on říká, to je moje kytara. Byla to ručně dělaná česká kytara a byla za míň než polovinu, co bych čekal. Musel jsem se smát. On se bál, že se směju, že je drahá, ale smál jsem se, jak byla levná. Ručně dělané kytary stojí kolem 50–60 tisíc. Pořád to prodává za míň.“
Právě Skot Robin Smith společně s Kurtem Bonserem z Detroitu letos založili značku s pracovním názvem Brünn Guitars. Robin popisuje prvotní impuls: „Býval jsem DJ, ale ještě předtím jsem taky hrával na kytaru. Když se mi narodily děti, chtěl jsem něco uvolněnějšího, už jsem nechtěl hrávat do šesti ráno. Začal jsem hrát zase v několika kapelách a hledali jsme levné kytary, abychom je upravovali a vraceli do života.“ Spojil se s kolegou učitelem, který umí pracovat se dřevem. Ukázal mu jednu ze svých upravených kytar a Kurt zareagoval, že právě něco takového hledal a že chce vyrábět kytary.
Dílnu si udělali v domečku na Robinově zahradě: „Měl jsem prostor na dílnu za domem, bydlet se tam moc nedá, i když Prokop Holoubek z Midi Lidi tu rok bydlel, řekl jsem si, že by z toho mohla být dílna. Investovali jsme něco do vybavení a začátek lockdownu jsme strávili přípravou výroby.“
Jejich byznys plán je nabízet pět až šest originálních designů elektrických kytar, které by si hráči kupovali jako svůj druhý třetí nástroj s výhlídkou na celý život. Jak na to, vyčetli z knih, odkoukali na YouTube a poradil jim i Jan Fic. Aktuálně mají dva prototypy, které zdokonalují.
„Toto je naše první dokončená – funguje, zní dobře, ale musím ji ještě opravit. Je navržená, aby seděla ke koktejlkám, je to jednoznačně ženská kytara. Pro ženy se kytary moc nenavrhují. Je lehčí, má odlehčovací výřezy na opření těla a jasně, je růžová. Ale to je především proto, že jsme měli růžovej sprej navíc. Hraji na ni hlavně já,“ popisuje Robin.
Druhý model navrhl Kurt Bonser. Šel na to z pohledu inženýra a taky vystudovaného mořského biologa. „Na kytaře je plno věcí navíc – dřevo např. Existují dva typy kytaristů – jedni hrají kovbojsky, kotlíkářsky a druzí klasicky. Tato kytara je navržená, aby na ni šlo hrát pohodlně v obou polohách. Navíc se s ní dá nahrávat u počítače, protože jsme odřezali všechno to přebytečné dřevo. Vejde se na klín i v tomto kancelářském křesle (s područkami), které má ve studiích fakticky nejvíc lidí. Horní díl má tvar hřbetní ploutve žraloka bílého a hlava má tvar ocasu žraloka vouskatého. Je to velmi organické, inspirované přírodou, hodně chytře navržené, kéž bych to navrhl sám,“ říká Robin, který je jinak zodpovědný právě za design.
Třetí a čtvrtý model mají mít krk přes celý nástroj (neck-through guitar), kde jsou snímače, pražce i kobylka na jednom kuse dřeva. Má to lepší rezonanci a výhody pro další konstrukci. Jakmile se jim podaří krk odladit, budou na něj moci už pohodlně přidávat těla různých tvarů. Nechystají se na žádné úlety ve stylu Prince, ale trvají jen a pouze na svých originálních designech. Odhadují, že bude ještě zhruba rok trvat, než se dopracují do stavu profesionální nabídky. „Naše myšlenka je mít design, který je jedinečný, působí tradičně, ale není. Nechci, aby se na to lidi dívali a říkali: co to je? Chci, aby řekli: á, to je kytara, zvláštní design. Chci dělat kytary, které budou vypadat jako kytary, ale budou originální,“ vysvětluje Robin Smith.
Titulní foto archiv Jan Fic
