Zajeli jsme se vykoupat do nejlepšího města pro život a jeho chytré čtvrti budoucnosti

VÍDEŇ – Magazín The Economist zvolil Vídeň potřetí v řadě nejlepším městem pro život na světě a zdejší budovaná chytrá čtvrť Seestadt pořád působí jako nedostižný sen o městském bydlení. Protože v Brně patří k dobrému tónu občas vyjet za kulturou do centra, vydali jsme se na obhlídku. 

Žebříček „Global Liveability Index” od roku 2004 porovnává 173 velkých měst. Hodnotí kritéria jako zdravotní péči, vzdělání, infrastrukturu, kulturu, nebo bezpečnost a stabilitu, kde právě Vídeň letos nahnala nejvíce bodů. Rakouská metropole byla v roce 2018 vůbec první v Evropě, která v soutěži zvítězila, když nahradila Melbourne. Navázala i následující rok a na špičce se drží od roku 2022 doteď. 

Vídeň sledujeme bedlivě a často vás informujeme o tamních novinkách – o dostupném městském bydlení, posunech v cyklistické infrastruktuře, adaptačních opatřeních, pokrocích v udržitelnosti i developerských projektech. Naše bývalé hlavní město celkem obstojně známe. To se však nedá říct o jeho mýtickém Smart City Seestadt, které jako jeden z největších developerských projektů svého druhu jitří naši představivost. Kromě obligátní návštěvy výstavy v Albertině jsme tedy pozornost upřeli především na Seestadt.

Masterplan budoucí čtvrti vysoutěžili švédští Tovatt Architects & Planners v roce 2007. Sídliště rozvinuli kolem umělého jezera z podzemní vody, jež vzniklo na místě bývalé pískovny. Polovinu parcely zabírá veřejný prostor včetně zeleně, rekreačních zón a komunikací. Autoři se zaměřili na to, aby místní ulice, náměstí a dvorky byly „lidské, živé, intimní a bezpečné," jak uvedl hlavní autor plánu James Tovatt. Nastavil podmínky pro další ateliéry, které následně soutěží o jednotlivé budovy. 

Development probíhá ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru, plánování probíhá participativním způsobem s obyvateli a cílem je široká dostupnost. Tu zajišťuje dostatek městských bytů s regulovaným nájmem. Seestadt má být živá čtvrť pro 20 tisíc lidí, kteří zde mohou najít i zaměstnání, aby se potvrdil koncept 15minutového města, kde nemáte nic daleko. Součástí výstavby tak bylo od počátku technologické centrum, jež postupně rozšiřují další provozy zaměřené na vědu, výzkum a průmysl. 

Naprosto zásadní je přístup k autům. Seestadt protínají páteřní komunikace, kde mohou auta jezdit maximální rychlostí 30 km/h a parkovat po dobu tří hodin. Většina komunikací je však jen pro pěší, potažmo cyklisty a na zaparkované vozy tam taky nenarazíte. Odpočívají v podzemních garážích. Významná je i záměrná absence velkého obchodního centra, díky čemuž je parter budov plný obchůdků a provozoven, což ulice dále oživuje. 

Budovy jsou zde navržené v nízkoenergetickém standardu, pasivní, občas dokonce aktivní (technologické centrum). Většina z nich je vytápěná centrálně. Uplatňují se ale i tepelná čerpadla, fotovoltaika a různé inteligentní systémy. Seestadt tvoří zpravidla dřevostavby a najdeme tu i jednu z nejvyšších na světě multifunkční HoHo (84 m). Rezidenční budovy se rovnoměrně střídají s kancelářskými či úřady a veřejnými institucemi, nechybí sociální bydlení.

Obytné budovy o čtyřech až sedmi podlažích utváří poloveřejné dvorky, které podporují budování sousedských vztahů. Seestadt funguje jako praktická laboratoř, kde se testují smart principy a nejmodernější technologie. Zvyky a chování vybraných 111 místních rodin se monitorují, aby se jim prostředí mohlo přizpůsobovat. Poznatky ze Seestadtu mají pak sloužit dalším smart projektům napříč Evropou.  

Z dopravního uzlu Praterstern nás do Seestadtu dovezlo metro linky U2 za 20 minut. Už během příjezdu si můžete vychutnat panorama sídliště a středobod jezera. Po výstupu nás uvítalo přívětivé náměstíčko s kavárnami, zelení a procházejícími rezidenty, mezi něž jsme se zařadili a započali prohlídku. Vydali jsme se ulicemi nového developmentu, kde se žádný dům neopakuje, a přesto dohromady působí harmonicky. Nakoukli jsme do několika dvorků, kde jsou vedle herních prvků pro děti také sousedské stoly, či zahrádky. Na první auto jsme narazili až později na centrální silnici, která výstavbu protíná v půli. Pár jich tam bylo zaparkovaných, neprojíždělo však téměř žádné. 

Právě absence aut je nejviditelnější a snad i ten nejzásadnější rozdíl oproti nám známému modelu. Díky tomu si mohou bez obav na ulicích hrát děti, což nám předvedla sebevědomá trojice děvčátek bez dospělého doprovodu na projížďce s panenkami v kočárcích. Ulice působí klidně, přívětivě, a tak ani moc nepřekvapí, když právě na tam umístí místní lékařka čekárnu v podobě kavárenské zahrádky. 

Zlatý hřeb Seestadtu je bezpochyb právě See – jezero, jež dalo sídlišti název. Avizovanou tyrkysovou barvu „vídeňský Karibik” úplně neměl, ale voda byla čistá a nesmírně osvěžující. Jako fanoušci městského přírodního koupání jsme vyzkoušeli i řeku z Donau Inselu přímo ve Vídni, jež byla taky v pohodě, ale v Seestadtu byla voda přímo luxusní. Vede do ní několik kamínkových plážiček a okolní prostor je plný rekreujících se lidí, kteří po koupačce odchází domů jen tak zabalení v ručníku.

Osobně trpím určitými předsudky vůči bydlení na sídlišti, ovšem v Seestadtu bych bydlel klidně hned. Do plánovaného dokončení výstavby chybí ještě čtyři roky a řada věcí jako třeba místní veřejná doprava ještě není hotová, pokud se ale něco do té doby hodně nepokazí, bude ze Seestadtu skvělé místo pro život na dosah pulzující Vídně.