Nahé ženské tělo nemusí být sexuální objekt pro potěšení muže, říká Zorya Blue

BRNO – Buduje burleskové impérium a dost se jí to daří, její produkci můžete zažít už v deseti městech. Kromě pořádání sexy představení učí ženy jak se lépe propojit s vlastním tělem a užít si je. Dále inspiruje všechny, kdo se nebojí zajímat o sex, prostřednictvím článků, podcastů a dokonce knihy a v neposlední řadě se nebojí aktivizovat v boji za práva žen. Je původem z Polska a také jednou ze zakladatelek organizace, jež pomáhá Polkám podstoupit interrupce v Česku. Spolu s Blue Burlesque Show, jež se v Brně odehrává každé 3 týdny, a erotické Blue Pleasure Show se nyní spojila s Ivanou Kolcunovou (rozhovor jsme přinesli zde), s níž přináší nový formát Blue Secret Show. Premiéru bude mít 16. května v brněnském Cabaretu des Péchés. 

Jak se daří budování burkeskového imperia?

Velmi dobře. Dala jsem do toho dva roky práce, energie, času, peněz a všeho, tak jsem ráda, že to frčí. Letošní rok jsem si předznamenala jako rok sklizně. Předsevzetí moc nedělám, spíš plány, tak jsem si naplánovala sklizeň. To ale neznamená, že bych měla dovolenou, to ne.

V Brně se show výborně prodávají, i když je máme každé tři týdny, dnes máme narváno i s balkonem. Když tu jsem, tak vždy učím, dopoledne mám workshop, kde se taky buduje burleskní komunita, a z toho mám radost. 

Jaký je zájem o výuku burlesky? Učíte i muže?

Ano, samozřejmě, je to pro všechna těla a pohlaví, je to hodně inkluzivní prostředí. Dělám takový víkendový retreat v penzionu v krásné přírodě mimo město se saunou a jacuzzi a tam byli i muži. Všichni hetero. A jeden drag umělec. Muži jsou vítání, ale chtělo by to nějaké speciální oblečení a ideálně podpatky. Ale málokdy mi píše muž. Když ano, tak se doptávám, jaká je jeho motivace, jestli třeba ty podpatky. Nechtěla bych, aby dorazil někdo, kdo předstírá, že přišel na workshop, ale jen okukuje holky. I když to se ještě nikdy nestalo.

Jak by vypadala burleska hetero muže?

Burleska není tanec ale umění performance, proto tam člověk teoreticky může jen stát a něco dělat. Když je to dobrý performer, nemusí u toho ani chodit. Muži většinou mají dva druhy burlesky – burleska v dragu, takže se převlečou za ženy, mají paruky, korzety, rukavičky, a nebo burleska mužské postavy, kde to občas přechází do komediálních výstupů. 

Důležité je charisma, osobnost, energie, kterou přinášíte na pódium. Důležitější než kostým za 150 tisíc s kameny swarovski. Burleska nemusí být vždy teatrální, může být taneční, nebo cirkusová – s ohněm, akrobacií.. Dá se to skládat podle chuti, záleží, co od toho člověk chce. Pokud se tím chce živit, musí zvládat i klasická čísla. To znamená retro estetiku spojenou s burleskou – korzety, elegantní rukavičky, třpytky, péřové vějíře, boa a další. Nebo můžete dělat jen komediální čísla, aktivistická. Je to jako v umění. Někdo to dělá jako koníček po práci, další jako druhou práci po normální práci, někdo na full time a jiný na tom vydělává miliony. Jsou lidé, kteří ji dělají pro sebevyjádření, zábavu, pro umění.

Často to končí, že je performerka víceméně vysvlečená?

Říkám tomu polonahota. Jsou tam vždycky kalhotky a krytky na bradavky – pasties, které můžou mít střapce, takový zábavný prvek, kterým se dá točit – tassels. Jsou tam určitě elementy striptýzu, burleska musí obsahovat nějaké odhalování. Ale i v rámci komunity panuje neshoda, jestli je burleska striptýz, či ne. Strip tease je o sundávání a dráždění, o tom burleska přesně je. Ve strip klubech je tyč, kde se holky prezentují v prádle, pak často sundají všechno, a jde jim o to, aby si muži objednali lap dance. Na lap dance se vydělává, cílovky jsou muži – říkáme male gaze (mužský pohled, pozn. red.). Dělá se to, co stereotypně chtějí vidět muži. Na burlesce je nejdůležitější samotná performance a kostýmy. Ale nechci shazovat striptérky, je to prostě jiný druh perfomance a má jiný cíl. Málo kdo ví, že i Dita von Teese, nejznámější burleska, začínala ve strip klubu. 

Kdysi se na burlesce vystupovalo topless, pasties přišly až později. Každopádně burleska se dělá pro female gaze (ženský pohled, pozn. red.). Samozřejmě se taky pracuje s nahotou, ale v burlesce se ukazuje, že nahota nemusí být vždy sexuální. Komediální vystoupení není sexy. Burleska ukazuje, že různá těla mohou být zajímavá i sexy a že někdo může být sexy, aniž by byla sexuální objekt. Většina žen v publiku je hetero, takže to neberou jako sexuální objekt, nebo někoho, koho chtějí sbalit do postele, a přesto pak za mnou chodí a vidí v tom sexyness. Nahé ženské tělo nemusí být sexuální objekt pro potěšení muže a já dělám burlesku hlavně pro ženy.     

Co ženám přináší učit se burlesku?

Spojení s tělem jaké je. V naší kapitalistické, konzumní a patriarchální kultuře má každá žena nějaké mindráky z těla. Je to kvůli kultuře, médiím, výchově. Učila jsem přes 2000 žen a od spousty z nich jsem měla zpětnou vazbu, že jim to pomohlo seznámit se, skamarádit s tělem, že jim to nakoplo sebevědomí. Každé tělo může být zajímavé, krásné, svůdné, senzuální. Pomáhá tomu komunita, inkluzivní atmosféra, jež se mi daří na lekcích vytvářet. Ženy se pak lépe cítí ve svém těle. Jsem feministka, někoho to může překvapit, když dělám takovou práci, ale mým pohledem je burleska feministická. Když se podporuje sebevědomí žen, může se to z tanečního sálu přelévat i do dalších oblastí života, do práce, vztahu. Je to forma empowermentu.         

Spojení s tělem, tělo je důležitý prvek našeho fungování, ale často na to zapomínáme. Přemýšlíme o něm esteticky, jestli jsem dost hezká, málo hubená, jestli mám dost velká prsa. Tělo je ale mnohem víc. Jsme od něj hodně odpojení. Kvůli mobilům, duševní práci, burleska dokáže přinést zpětné napojení na tělo. 

Jste autorkou Už budeš? Kniha moderní sexuality, o čem je?

Tvořila jsem podcast o sexu Už budu! a dostala jsem nabídku vydat knihu, tak jsem přemýšlela, co lidi zajímá. Jako první mě napadlo, že lidé chtějí lepší sex, ale co to znamená? Co znamená dobrý sex? Odpověď je buď moc obecná, co máš ráda, to si užíváš, nebo je naopak příliš konkrétní, protože každý to má jinak. Sexualita je spektrum, má mnoho úrovní a tak dále. Šla jsem jinou cestou – podle toho, co lidé mohou objevovat. Co je zajímá a mohli by ještě prozkoumat. Je to pro lidi, kteří se o to zajímají a já je můžu inspirovat, kam jít. 

Vybrala jsem témata, která lidi lákají, podle toho co se s nimi bavím. Rozdělila jsem to do dvou částí. První je černá část, kde jsou BDSM témata pro začínající – svazování, spanking, o dominanci, submisivitě, pomůckách, začátku komunity v Česku.. Druhá část je obecnější o vanilla tématech jako jsou otevřené vztahy, swingers kluby, tipy a triky pro ženské a mužské tělo a další. Doufám, že si to někdo přečte a přijde mu, že to chce prozkoumat. 

Chtěla jsem, aby to bylo hravé, ne že profesor vypráví o lidech, kteří žijí v otevřených vztazích. Je tam manželství s otevřeným vztahem a je tam rozhovor se ženou a mužem a jejich perspektivy.

Veřejnou debatou proběhlo, že až v dnešní době mají ženy sexuální svobodu. Proč až teď?

Před sto lety byla manželka majetek manžela, nemohla vlastnit peníze, když se rozvedli, tak ani dítě nemohla mít. Měnilo se to, pak přišla antikoncepce, což byl velký krok pro ženy, a pak konečně v 90. a nultých letech přišly první výzkumy ženského těla. To je hrozně pozdě. Většina medicíny a příznaky nemocí se opírají o tělo bílého muže. Třeba typické učebnicové příznaky ADHD jsou příznaky mužů. Ženy to vnímají jinak, proto je řada z nich poddiagnostikovaná. Stejně tak autismus, infarkty, a milion dalších věcí. Ženskému tělu se nevěnovalo tolik pozornosti.

Naše generace ještě měla minimální sexuální výchovu, a pokud už někdo měl, šlo o instruktáž jak neotěhotnět a nenakazit se HIV. Nějaké hranice, vyjádření vlastní touhy se neřešilo, přitom pro ženu je to hodně klíčové. Jak je společnost postavená, jak vnímáme ženské tělo pro potěšení muže, tak spousta žen pak nedosahuje orgasmus, protože to nikoho v tom vztahu nezajímá.

Existuje termín orgasm gap, který vyjadřuje rozdíl mezi dosahováním orgasmů u žen a mužů. Někdo by mohl říct, že je mužské tělo jiné a že ženy hůře dosahují orgasmů. To by mohlo být vysvětlení. Jenže pak existují výzkumy, které dokládají, že v lesbických párech dosahují ženy orgasmů častěji. Není to tedy o tom, že by ženy dosahovaly orgasmů hůře, ale že se mu nevěnuje taková pozornost. 

Celý sex je soustředěný hodně na penetraci, a většina žen penetrací nedosáhne orgasmu. Je to víc věcí, které s v tom skládají. Nedá se jasně zdůvodnit, proč má svobodu až tato generace. Rozhodně je dobré, že se vůbec bavíme o orgasmu a ne jen o tom, jak nemáme otěhotnět. Spousta žen je vychovávaná, že mají být hodné holky a nemají dělat problémy. Nejsou asertivní a neumí si v posteli říct, co chtějí, protože se třeba bojí, že někoho urazí.     

Kdy vznikla burleska? Byla to svobodnější doba?

Na začátku 20. století v Americe. Říká se, že burleska je jedno z mála umění, které vzniklo v Americe. Zlatá éra byla od konce 30. let, ve 40. letech, možná ještě v 50. V něčem to možná bylo volnější, ale bylo to hodně kontroverzní. Třeba krytky na bradavky přišly s cenzurou. Na východě, v New Yorku se to snažili omezovat,a tak se rozhodlo, že se lidé nesmí svlékat na scéně. Holky to řešily tak, že odešly za oponu, tam si sundaly rukavičky a vrátily se před oponu. Nebo přišlo nařízení, že se na veřejnosti nesmí ukázat bradavky. Tak vznikly pasties. Holky si řekly, že když nesmí ukázat bradavky, něco si na ně nalepí. Pak si je okamínkovaly, něco si na to pověsily, gradovalo to a zůstalo to jako taková historická věc. Mám to ráda, je to šperk, je to hra, že se neukáže všechno. Často je víc sexy to, co neukážeš. Když jdu na nudapláž, tak mi to tam moc sexy nepřipadá. Teď by teoreticky šlo jít úplně donaha, pasties jsou historický pozůstatek, ale když se podíváme na Instagram, tam mohou být mužské bradavky, ale ženské stále ne.     

Dostali jsme se k vašemu aktivizmu, jak se vyvíjí situace v Polsku na poli ženských práv?

Nijak, bohužel, změnila se vláda, ale žádná sláva to není. Jsou tam dvě strany, které se střídají a nevím, která je lepší a která horší. Hodně velký průšvih současné vlády je, že se prosadila proti PiS, ale nic z jejich rozhodnutí nezměnila. Ale je vidět i v Americe, že se to nelepší a nějaké snahy omezovat reprodukční práva vídíme na Slovensku nebo v Česku. 

Jak byste porovnala Česko s Polskem?

Mentalita je hodně jiná, jste hodně ovlivnění Rakouskem a Německem, my jsme spíš jak Slovensko. Pokud jde o byznys, Polsko je o hodně dravější a inovativnější. To nutně nemusí být vždy dobře, třeba z pohledu zaměstnanců. Je tam hodně cítit americká hustle culture. V 90. letech bylo Polsko fascinováno Amerikou, všichni tam chtěli jet, že je to skvělý stát. Když jsem tam pak jela, byla jsem hodně překvapená, že to bylo něco úplně jiného. V Polsku je vidět, jak je inovativní – bankovnictví, telefony, startupy, sortiment v obchodech. Česko je v byznysu pár let za Polskem. 

Pokud jde o ženská práva, rasismus, vztah k menšinám, je to hodně podobné. Vy jste asi takoví povahově klidnější. Dáte si pivko, odrbete toho jednoho gaye ve vesnici, ale nedáte mu přes držku. Poláci se v tomto více projevují. Ale z výzkumů zabývajících se třeba podporou stejnopohlavních manželství, potratů, práv LGBT, rasismem a dalších vycházíme podobně. Kroky Polských vlád tedy neodráží společnost. Lidi si tu myslí, že je v tomto Polsko zaostalé, ale vůbec. Církev sice má silnější roli, ale asi jako na Slovensku, je to kulturní věc. 

Burleska je tam mega na vzestupu, stejně jako tady. Je tam čím dál víc produkcí v různých městech a pokud jde o nějaké imperium, je tam díky velikosti víc možností. Tady je Praha, Brno, Ostrava a pak už jsou města 150 tisíc a míň. Dělám akce i v těch menších, ale potenciál je tam omezený, když třeba v Jihlavě žije 50 tisíc lidí. V Polsku je Varšava, Krakov, Poznaň, Gdaňsk, x měst větších než Brno. 

Jaká bude Blue Secret Show?

„Vzdušná, přitažlivá, snová” je celý název. Jde o spojení dvou úspěšných produkcí – mé Burlesque Show a všeho s ní spojeného a Ivany Kolcunové, která má teď už dvě svoje představení (obnaŽENA a přistiŽENA, pozn. red.). Známe se už dlouho, pamatuji si, jak mi vyprávěla koncept svého prvního představení. Ona mě zná z dob, kdy jsem ještě burlesku ještě ani nedělala, ušly jsme mezitím kus cesty. Asi před rokem a půl jsme se potkali na nějaké firemní akci a napadlo mě, jak by bylo cool, kdybychom jezdily takhle spolu na shows jako takový cirkus. Spojily jsme to, co každá děláme dobře – kabaretní vibe, burlesku a akrobacii a divadlo. Vznikla show, na kterou se strašně těším, protože je to úplně něco jiného, než dělávám, a taky tam vystupuji. Bude tam akrobacie na šálách, kruhu, sítích, párová akrobacie, pole dance, chair dance a další věci. 

Téma je sen, představení prochází různými typickými sny, které míváme. Na začátku je usínání, pak proběhne noční můra, krásný sen, erotický sen, sen o létání, psychedelický sen. Premiéra je 16. května v brněnském kabaretu des Péches, nejkrásnějším prostoru v Česku. Neexistuje stejný, podobný je Royal v Praze, ale není tak krásný. I ten prostor tomu dodá úroveň.      

Za místo rozhovoru jste vybrala knižní kavárnu, co čtete? Já jsem si teď hodně oblíbil Olgu Tokarczukovou.

Tu jsem měla hrozně ráda, když mi bylo 18-20, to byla moje nejoblíbenější, četla jsem ji hodně, jen jsem nepřečetla tu, za niž dostala nobelovku. Mám rozečtených asi deset knih. Nakupuji v knihobotu – online antikvariátu. Vyberu si online a oni to zašlou zásilkovnou. Knihy se tam dají i prodávat. Nerada kupuji nové knihy, tak si půjčuji v knihovně. Jak jich mám ale víc rozečtených, tak se mi stává, že jsem tři měsíce na čekačce a když se ta kniha ke mě dostane, měsíc u mě leží a pak ji zase musím už vrátit. 

Teď čtu Kroniku orgasmu Kateřiny Liškové z dua Docentky. Je to výzkumnice částečně z Brna a kniha je o sexuologii v Československu. Potom jsem si koupila knihu Moje prsa, bude asi o obrazu prsou v dějinách umění, nevím. A pak Betty Friedan – Feminine Mystique – důležitá feministická kniha ze 60. let. Nejčastěji čtu tedy detektivky a literaturu faktu, na dovolené. Teď jsem si ale vzpomněla, naposledy jsem přečetla nového Zaklínače Andrzeje Sapkowskiho. Je to skvělá fantasy, vtipná, sarkastická, srovnává se to s tehdejší realitou. To bylo fajn.   

Zorya Blue je performerka, producentka a lektorka burlesky. Produkuje úspěšné představení Blue Burlesque Show v deseti městech a největší burlesque tour v Česku. Druhou show Blue Pleasure Show zaměřuje na umění erotiky, koprodukuje taky akrobatickou Blue Secret Show. ​V Czech Burlesque School učila téměř dva tisíce žen jak se cítit skvěle ve vlastním těle a jak posilovat sebevědomí. Moderuje podcast o sexualitě, intimitě a těle Už budu! V prosinci 2023 ji vyšla Kniha moderní sexuality. Jednou měsíčně píše o sexu pro časopis Moje Psychologie. Na podzim 2023 dostala pětkrát „ano” v Česko Slovensko má talent. Na World Burlesque Games v Londýně byla třetí v kategorii International Crown.